Býčí zápasy 

Tradice, zlatavý písek arény, překrásně zdobené kostýmy aktérů, odvaha nejen torera před býka předstoupit, umění s býkem „tančit“, vůbec celková atmosféra a další. Tyhle věci zapříčiní, že člověk v okouzlení najednou nevidí ty špatné stránky.

Historie

Býčí zápasy ke Španělsku neodmyslitelně patří. Mnozí Španělé si bez nich nedovedou představit žádnou velkou slavnost, mnozí naopak proti býčím zápasům brojí a usilují o jejich zákaz. Původ této rozporuplné tradice je třeba hledat v dávné minulosti. Už krétská mládež v době bronzové měřila své síly s býky a oddávala se hrám, které byly velmi nebezpečné, jak to ostatně znázorňuje freska v knósském paláci.

Pro Ibery byl býk symbolem síly, bojovnosti a divokosti; lov býka byl pak pro lovce tou nejlepší příležitostí, jak dokázat svou zdatnost a obratnost. Býk byl za přítomnosti publika obětováván bohům a boj s ním byl vlastně zárodkem dnešních býčích zápasů 

 Korida je považována za rovnocenný zápas mezi odvážným torerorem a zuřivým býkem. Ve skutečnosti však v aréně vítězí jen člověk. Krvežíznivý divák se dočkal - býk trpí, krvácí a je zabit. Býčí zápasy se španělsky řeknou corida de torros. Arénní býk se jmenuje toro. Profesionální zápasník se jmenuje torero. 

Přípravy před soubojem

 Po celém Španělsku jsou ranče, kde vyrůstají býci pro arénu. Býci žijí na rančích do doby své dospělosti, což jsou čtyři roky. Tříletý býk je pro arénu příliš mladý, pětiletý zas starý a zkušený, takže se těžko zabíjí. Nikdy za tu dobu nevidí pěšího člověka. Vždy jen muže na koni. Prvního pěšáka vidí až v aréně, ve chvíli, kdy do ní vběhne k zápasu. Před vpuštěním do arény je býk záměrně handicapován, čímž se sníží riziko pro člověka: ostré rohy jsou opilovány, do očí je mu vetřena vazelína (což značně sníží býkovu schopnost orientace), někdy se podávají v potravě sedativa, tím jsou otupeny jeho smysly.

Torero, první člověk, který se s býkem utká, má za úkol zmatené zvíře okouknout, vydráždit, rozzuřit a poznat jeho slabé a silné stránky, a hlavně zjistí, kterým rohem útočí. Následuje matador, který předvede několik figur s pláštěnkou, různě se prohýbá, zaujímá sošné postoje a nechá si projíždět roh býka několik centimetrů od stehna.                  

Jakmile je býk dostatečně oslaben vyčerpávajícím zápasem, ztrátou krve a bolestí, koordinace jeho pohybů prudce klesá. Přichází "hrdina" matador, aby býkovi uštědřil poslední ránu. 

Závěr           

 Při zápase je býk zabit, a kdyby náhodou nebyl, kdyby zabil on matadora (což se ve Španělsku stává tak pětkrát ročně).

Jeden takový zápas člověka s býkem netrvá déle než půl hodiny. Celá show však čtyři i více hodin. V sezóně býčích zápasů tak přijde o život během dne několik býků a koní.